Fotografie sportu, který je mnohem víc než jen hra, ale také jedinečná platforma pro vývoj a výzkum. A který nám zítra může zachránit život, stejně jako včera zachránil život Zhou Guanyuovi a v roce 2020 Romainu Grosjeanovi.

K čemu je Formule 1? A naopak, k čemu jsou MotoGP, Formule E a dalších špičkových motoristických seriálů? Další odpověď na tuto otázku, možná tu nejdůležitější, přinesl včera okruh Silverstone v anglickém Northamptonshire.

Vzhůru nohama

Od startu Velké ceny Velké Británie formule 1 v roce 2022 uplynuly doslova čtyři sekundy, když se ze zadní části záběru přes obrazovku ve spršce jisker řítí převrácený vůz. Okamžitě je označeno červenou vlajkou a několik vteřin je dokonce obtížné pochopit, co se stalo. Kamery prohledávají chaos na startu, Ocon, Vettel, Russel, Bottas, Gasly, Albon: všichni jsou v něm. Počítáme-li, kdo chybí, ten v bariérách, tam vzadu, musí být Zhou Guanyuova Alfa Romeo.

Nehoda je obvyklou kombinací nepředvídatelnosti, smůly a něčího špatného odhadu. V důsledku obvyklé zvláštní nebeské geometrie se Vettel dotkne Albona, ten narazí do Russella, který zase narazí do kola čínského jezdce: vůz se roztočí jako pověstný krajíc chleba s máslem a pokračuje – v tu chvíli bez brzd – ve svém závodě proti dnu trati a pak předvede poslední, velmi nebezpečnou piruetu.

Po několika velmi dlouhých minutách ticha, kdy okruh čeká se srdcem na dlani, přichází první zpráva: řidič je v pořádku, je při vědomí. Na konci závodu ho vidíme, jak v boxové uličce hovoří se svým týmem. Usmívá se. Nemá ani škrábanec.

Ať žije Francie

29. listopadu 2020, okruh Sakhir, předměstí Manamy, bývalý emirát Bahrajn. Když v prvním kole Velké ceny Bahrajnu opustí vůz Haas Romaina Grosjeana trať v rychlosti 250 km/h a narazí do svodidel, která explodují v ohnivou kouli, všechny nejhorší noční můry cirkusu se černě a těžce srazí na stát v Perském zálivu.

Uplyne třicet věčných vteřin a řidič zůstane zaklíněný v hořícím plechu, zatímco kolem něj hoří oheň. FIA přeruší přímý přenos, na místo nehody přispěchá pomoc a pak to neuvěřitelné: z oblaku kouře a plamenů se vynoří silueta Grosjeana, který přeskočí žhnoucí kostru a – stále ještě doutnající – utíká od katastrofy pryč. Je zachráněn. Celý svět si oddechne a zalapá po dechu poté, co se stal svědkem jedné z nejhorších nehod v posledním desetiletí motorsportu.

Druhý den ráno vypadá lékařská dokumentace z bahrajnské nemocnice jako doušek čerstvé vody: řidič švýcarského původu utrpěl popáleniny na zápěstích a kotnících, ale nic nemá zlomené. Dokonce ani zlomené žebro. Jeho usměvavá fotografie je nejkrásnějším dárkem tohoto pondělního rána.

O svatozářích a jiných božstvech

Když se FIA na konci roku 2015 rozhodla zveřejnit návrh systému Halo (ochranný systém pro řidiče, který se skládá ze tří sloupků upevněných nad kokpitem vozu), z velké části závodního světa se ozvaly nevyhnutelné protesty.

Že je konstrukce nevzhledná, že ničí samotného ducha závodů a že brání jezdcům ve výhledu dopředu, to byly jen některé z argumentů, které přinesli odpůrci -timeodanaos et dona ferentes-, kteří už zapomněli na strašlivou nehodu, při níž v červenci přišel o život Jules Bianchi.

Kritika pro tentokrát nezabránila tomu, aby FIA pokračovala v experimentu a zavedla od začátku roku 2018 povinný systém Halo pro formule 1, formule E, formule 2, formule 3 a formule 4 (od roku 2021). Po počátečním vzplanutí, a jak už to tak bývá, museli i ti nejpřísnější kritici ztichnout: jezdci vlastně viděli dobře a i oko si na ten zvláštní objekt namontovaný nahoře zvyklo. Zkrátka, nechme si ho.

Jezděte opatrně

Halo je vlastně jen jednou z nejnovějších bezpečnostních inovací ve Formuli 1. Cirkus -ale nejen on- usilovně prosazuje zavedení povinných ochranných opatření, abychom mohli být svědky scén, jako byla ta včerejší, a nemuseli přitom plakat za mrtvé.

Ti, kteří po nehodách na Silverstonu a v Bahrajnu volají po zázraku, se dopouštějí velké chyby, když si neuvědomují dokonalou souhru bezpečnostních buněk, nehořlavých obleků, systémů HANS, karbonových podvozků, rollbarů, Halo atd.

Je to zajímavá a paradoxní – ale také kouzelná – kombinace, protože se opírá o zdánlivě nesmyslnou otázku: „Může 22 aut jet rychlostí 350 km/h na devět metrů široké trati zcela bezpečně? Odpověď, k velké nelibosti těch, kteří by stále závodili s koženými čepicemi a bez bezpečnostních pásů, zní, že se o to musíme pokusit.

K čemu ji potřebujeme

Abychom mohli odpovědět na otázku položenou na začátku tohoto článku, je třeba si uvědomit, že vrcholné motoristické série jsou velkým ledoborcem, který razí cestu celému automobilovému průmyslu.

Představení Formule 1Formule 1, MotoGP, Formule E, WRC a tak dále se kaskádovitě přenášejí do běžných automobilů a motocyklů, čímž se mobilita každého z nás stává nejen výkonnější, ale i bezpečnější. Bezpečnostní pásy, monokokové podvozky, autonomní odpružení, kontrola trakce, technické tkaniny a bezpečnostní zařízení jsou jen některá ze stovek opatření navržených pro závodní dráhu a přenesených na silnice.

Jedná se o „měkké“ zavádění, které průmysl přenáší do sériových automobilů a motocyklů poté, co je úspěšně testoval několik let v extrémních podmínkách závodů a nyní absorboval náklady na výzkum a vývoj.

Jde tedy o velmi pragmatické záležitosti, které – což je samozřejmě názor autora – řadí motoristický sport do oblasti, která je daleko vzdálená a odlišná od tradičního sportu. Oblast, která má velmi hmatatelnou a širokou propagaci, která tančí v neustálém baletu mezi zábavou, obchodem a výzkumem, která chytře mísí vášeň a předvídavost a která – především a navzdory dojmům – má ve středu svého poslání vždy člověka před strojem.

To, že Zhou Guanyu a Romain Grosjean vyvázli z těchto neuvěřitelných nehod nezraněni a na nohou, je zkrátka dobrá zpráva nejen pro fanoušky Formule 1, ale pro nás všechny. Od toho to přece je.

 

 

 

 

Foto: Clive Mason – Formule 1 | Getty Images