V análech
Formule 1
se jedna postava vyjímá jako zářivý meteor, který prolétl oblohou, a jako děsivá přítomnost navždy vrytá do jejího tkaniva. Jochen Rindt, charismatický Rakušan s neukojitelnou touhou po rychlosti, je postavou, která v sobě skrývá romantiku i tragiku motoristického sportu. Jeho život byl silnou symfonií brilantních výkonů, krutých zvratů a předčasného konce, který zanechal v srdci F1 nezaplnitelnou prázdnotu.
Rindt se narodil v roce 1942, během druhé světové války přišel o rodiče a byl vychováván prarodiči v rakouském Štýrském Hradci. Navzdory předpovědím se zdá, že tato počáteční tragédie formovala jeho nebojácný přístup k závodění.
Jeho přirozený talent byl nepřehlédnutelný. Byl samouk a dokázal se snadno dostat do situací, za které by se jiní piloti styděli. Mnozí přehlížejí, že Rindt nikdy neprošel motokárami ani jednosedadlovými vozy, ale vrhl se po hlavě do závodění se starou Simcou. V motoristickém sportu se prosadil ve Formuli 2 a poté přešel do Formule 1.
Jeho kariéra v F1 začala v roce 1964 s malým soukromým vozem Brabham. Stejná troufalost, jakou se vyznačoval při svém vzestupu, je pro něj charakteristická i ve Formuli 1. V roce 1969 získal své první vítězství na okruhu Watkins Glen s vozem Lotus. Po tomto vítězství následovala úspěšná sezóna 1970, kdy získal pět vítězství ve Velkých cenách. Jeho agresivní a zároveň obratná jízda, která se vyznačovala vynikající technikou a brzděním na poslední metry, vyrazila divákům i soupeřům dech.
Rindt byl miláčkem fanoušků nejen pro své závodnické schopnosti, ale také pro svou rebelskou povahu mimo závodní dráhu. Byl známý jako člověk z lidu a pohrdal komerčními aspekty F1, což z něj činilo anomálii ve srovnání s dnešními sportovními osobnostmi, zvyklými na korporátní logiku. Jednou řekl: “Nejezdím pro radost. Jezdím pro peníze, závodění je moje práce.
Síly, které ho na trati přivedly na pokraj sil, však vedly i k jeho pádu. Dne 5. září 1970 během víkendu Velké ceny Itálie v Monze jeho Lotus tragicky narazil během tréninku do svodidel a utrpěl smrtelná zranění.
Ve vzrušujícím a poetickém sledu událostí byl Rindt posmrtně korunován mistrem světa a stal se tak jediným jezdcem v historii F1, který dosáhl tohoto milníku. Jeho sen se stal skutečností, ale on se nemohl kochat jeho slávou. Ve stínu své předčasné smrti se stal legendou.
Srovnáme-li Rindta a jeho současníky s dnešními řidiči, zjistíme několik rozdílů. Tehdy byly závody syrové, nefiltrované a plné nebezpečí. Absence bezpečnostních opatření způsobila, že každý řidič, který vklouzl do kokpitu, byl riskantní.
Naproti tomu dnešní F1, která se řídí přísnými předpisy a vyspělou technologií, je sice stále nebezpečná, ale podstatně bezpečnější. Dnešní piloti mají sice stejný talent, ale pracují ve více klinickém a korporátním prostředí. Vzrušení ze sportu zůstává, ale nyní je doplněno komerčním aspektem sponzoringu a globálními marketingovými strategiemi.
Musím říct, že vývoj F1 od Rindtovy éry až po dnešek je fascinující studií budování značky. Z velké části díky přílivu sponzorů zvučných jmen, propracovanému marketingu a kvalitním službám se tento sport stal celosvětovou podívanou v hodnotě několika miliard dolarů.
I přes lesk a nádheru moderní F1 si příběhy jezdců, jako je Rindt, zachovávají jisté kouzlo. Připomínají nám dobu, kdy byl sport divoký, kdy osobnosti byly stejně drsné jako samotné závody. Zdůrazňují lidský aspekt sportu, který je někdy zastíněn korporátní velkolepostí dnešní F1.
Závěrem lze říci, že ačkoli F1 udělala velký pokrok v oblasti bezpečnosti, komercializace a globálního dosahu, odkaz jezdců, jako je Jochen Rindt, má zásadní význam pro zachování romantické podstaty tohoto sportu. Rindt se svým drsným talentem a tragickým osudem zůstává ztělesněním ducha Formule 1: odvážný, vášnivý a nepopiratelně lidský.
