Převodovka motocyklu MotoGP není obrácená. Obrácená je ta naše, u silničních motocyklů, pokud se na ni díváme očima toho, kdo musí řadit s motocyklem ještě v náklonu, na výjezdu ze zatáček projížděných s náklonem přes šedesát stupňů. Na běžném motocyklu se jednička zařazuje sešlápnutím páky dolů a ostatní rychlostní stupně se řadí nahoru zvednutím páky, se špičkou boty zasunutou pod ní. V MotoGP je to naopak: jednička se zařazuje zvednutím páky nahoru a na vyšší stupeň se řadí sešlápnutím dolů.

V paddocku se tomu říká GP shift, česky reverzní řazení. Vypadá to jako závodnický rozmar. Podle mě je to jeden z nejjasnějších příkladů toho, jak v závodech technický detail vždy vzniká z konkrétního problému. Tady má ten problém jméno: asfalt.

Problém: noha a asfalt

Motocykl MotoGP dosahuje v zatáčce náklonů, které jsou pro jakýkoli silniční motocykl nemyslitelné. V roce 2019 dosáhl Marc Márquez ve druhém volném tréninku na Sachsenringu v zatáčce číslo 3 náklonu 66 stupňů. Při takových úhlech se vnitřní stupačka, a s ní i bota jezdce, pohybuje pár centimetrů nad zemí.

Kritickým okamžikem je výjezd ze zatáčky. Právě tam jezdec otevírá plyn a začíná řadit nahoru, s motocyklem stále v náklonu. Řadicí páka je vlevo: v levotočivých zatáčkách je noha, která ji ovládá, ta, která směřuje k asfaltu. Se silničním schématem by bylo třeba pro přeřazení nahoru zasunout špičku pod páku a zvednout ji, v prostoru, který při takovém náklonu prakticky neexistuje. S reverzním řazením stačí sešlápnout páku shora: noha zůstává nad pákou, stupačka zůstává tam, kde má být, a pohyb je rychlejší a bezpečnější.

Podřazuje se naopak téměř vždy při brzdění, většinou dřív, než motocykl dosáhne maximálního náklonu. Tam zvednout páku problém není. Reverzní řazení prostě umisťuje každý pohyb do toho místa zatáčky, kde na něj má tělo prostor.

Co říkají pravidla

Schéma řazení pravidla nepředepisují: je to volba jezdce a týmu a v MotoGP je reverzní řazení zdaleka nejčastější volbou. Technická pravidla FIM naopak stanovují limity převodovky, počínaje počtem rychlostních stupňů: nejvýše šest.

Pravidla také černé na bílém zakazují tři řešení: dvouspojkové převodovky, plynule měnitelné převodovky a automatické převodovky. Povolený je quickshifter, tedy systém, který umožňuje řadit bez použití spojky a při řazení nahoru i bez ubrání plynu. Převodovka motocyklu MotoGP tak zůstává manuální v tom nejdoslovnějším smyslu: o rychlostním stupni rozhoduje a zařazuje ho noha jezdce.

Převodovka seamless: řazení bez výpadku

Uvnitř skříně má ale motocykl MotoGP se silničním motocyklem pramálo společného. V roce 2011 přinesla Honda do MotoGP převodovku seamless, doslova „bez švu“, a během několika let ji převzali všichni výrobci. U běžné převodovky je při řazení okamžik, kdy je přenos síly přerušen a tah ustane. U převodovky seamless se další stupeň zařadí ve chvíli, kdy předchozí ještě přenáší výkon na kolo, a výpadek prakticky zmizí.

Výhoda nespočívá ani tak v desetinách získaných na rovince jako ve stabilitě. Motocykl, který při každém přeřazení nedostane ránu, zůstává klidný i při řazení nahoru v náklonu, tedy přesně v situaci, kvůli které reverzní řazení vzniklo. Ne každá třída to dovoluje: v Moto3 pravidla výslovně vylučují převodovky seamless a předepisují konvenční převodovku, v níž je v daném okamžiku v záběru vždy jen jeden pár ozubených kol.

Tři mýty o převodovce MotoGP

První: „motocykly MotoGP mají automatickou převodovku“. Ne, a pravidla to zakazují. Quickshifter a převodovka seamless dělají řazení téměř okamžitým a zvenku to zní jako automat, ale vždy je to jezdec, kdo rozhoduje, kdy a jaký stupeň zařadit.

Druhý: „reverzní řazení slouží k rychlejší jízdě“. Ne přímo. Slouží k tomu, aby jezdec mohl řadit v místě a v poloze, kde to potřebuje, zatímco jeho tělo pracuje na tom, aby motocykl držel stopu. Rychlost přichází jako důsledek, ne z páky.

Třetí: „je to řešení, které existuje jen v MotoGP“. GP shift je v okruhových závodech velmi rozšířený a mnoho sériových sportovních motocyklů umožňuje schéma řazení obrátit. Kdo přechází ze silnice na okruh, dřív nebo později stojí před stejnou otázkou.

Co to má společného se značkou

Takhle podané je reverzní řazení kuriozitou pro fanoušky. Já to čtu jinak. Je to příklad toho, jak je v MotoGP každý detail výsledkem problému vyřešeného, změřeného a optimalizovaného do posledního centimetru, stejně jako noha vystrčená při brzdění, o které jsme psali v jiném článku: proč to jezdci dělají. Pro technickou firmu je to stejná logika jako v její vlastní práci, jen při rychlosti přes 360 kilometrů za hodinu.

Ne každá značka potřebuje mluvit o technice. Ti, kdo ji ale prodávají, od komponent přes elektroniku po inženýrství, nacházejí v MotoGP společný jazyk s publikem, které chtějí oslovit. Rozdíly oproti mistrovství Superbike, kde se jezdí na motocyklech odvozených od sériových, jsme vysvětlili ve srovnání MotoGP a Superbike; technický rámec příštího cyklu popisují nová pravidla MotoGP pro rok 2027. Kdo chce pochopit, jak do šampionátu konkrétně vstoupit, může začít naším průvodcem sponzorováním v MotoGP nebo stránkou věnovanou sponzorství v MotoGP.

Obrácená, to ano. Ale jen pro toho, kdo se dívá zvenku.